Když cestovat, tak na kole…

V roce 2003 jsem zakotvila v redakci časopisu Cykloturistika. Dva roky jsem si četla příspěvky různých cestovatelů, především mužů, kteří se pouštěli do vzdálených a exotických destinací. Velmi mi v časopise chyběl ženský pohled na cestování, postřehy ohledně jízdy na kole, informace o vybavení, otázky bezpečnosti i hygieny, a mým hlavním podnětem k zahájení samostatných cyklistických cest bylo dostat tento pohled do časopisu.

V roce 2005 se mi podařilo domluvit první výjezd na Kubu. V té době jsem se ještě neodvážila vycestovat pouze v dámské společnosti. Výprava čítala sice čtyři ženy, ale také jednoho muže. Po skvělých zkušenostech a díky velké euforii z jízdy po tomto karibském ostrově jsem se na Kubu vrátila, abych v doprovodu kamarádky projela její další část. Zjistila jsem, že na subtropických ostrovech se cítím velmi dobře. Je tu skvělé klima, na pětníku jsou zde moře, hory i památky. Domorodci pohlíželi na dvě „baby“, cestující na kole, s respektem a vždy nám ochotně přispěchali na pomoc. Ostrovy jsou také menšími kusy země, které lze projet na kole v poměrně krátké době a člověk má pocit, že je opravdu procestoval. Krajina se rychle mění, a rozhodně nehrozí, že byste jeli jedním údolím tři dny. Navíc jsou tak akorát civilizované, takže není třeba tahat s sebou velké množství proviantu na mnoho dní. S tím souvisí i to, že jsme nemusely do další civilizace ujet stovky kilometrů. Raději za den urazím menší počet kilometrů a prohlédnu si pár zajímavostí, posedím s domorodci nebo u dobrého jídla, než abych dojela co nejdále a co nejvýše. A tak mi ostrovy přirostly k srdci tak, že se z toho stal projekt ostrovní ženská cykloturistika.

Postupně jsem projela s různými parťačkami Madagaskar, Kapverdské ostrovy a Francouzskou Polynésii, Kubu a Azorské ostrovy. 
Mým druhým projektem jsou pak poutní cesty do Santiaga de Compostela. A protože se ráda pouštím spíše na méně otřelé trasy, tak ani v tomto případě jsem nevybočila ze svého pravidla. Nevydala jsem se po stopách Sv. Jakuba po nejznámější Caminho Frances, ale portugalskou stezkou Caminho Português. Také ve mně dlouho zrála myšlenka zkusit si sólo jízdu. Nemuset se na nikoho vázat, s nikým se domlouvat, nic řešit, mít vítr ve vlasech, jen já se svými myšlenkami a kolem pod sebou. Protože už jsem měla zkušenosti z předchozí poutní cesty v Portugalsku, dovolila jsem si toulat se po španělské Via de la Plata sama.

Své zážitky, zkušenosti, postřehy, historky prezentuji na veřejných cestovatelských projekcích. Informace o těchto cestopisných besedách najdete zde. Ráda přijedu i do vašeho města… Kromě „exotických“ destinací jsem projela mnoho evropských regionů, které bych vám ráda doporučila pro cyklovyjížďky a o kterých vznikly články pro časopis Cykloturistika. Ty najdete zde.